Českou republiku čeká opětovná návštěva kontroverzního ruského motorkářského klubu Noční vlci, kteří již třetím rokem v prvních květnových dnech podnikají spanilou jízdu ve stopách Rudé armády pod heslem „na Berlín!“ Polsko Vlkům zakázalo vstup na své území, který stejně ale objedou a v sobotu se se vší parádou chystají na Prahu. Čeští aktivisté proto bijí na poplach a chystají jim uvítání, jak se patří. Noční vlci jsou však jen třešinka na dortu ruských oslav výročí konce druhé světové války zalitého lepkavou polevou propagandy.

Zbraně slaví mír

Začátek května je v Rusku každoročně obdobím megalomanských oslav konce největšího konfliktu v dějinách lidstva. Tento den by se zhusta mohl jmenovat Den armády nebo Den podívejte, kolik vojáků a vypíglované bojové techniky máme. Nechme stranou, že právě v tuhle dobu by se měly všechny zbraně naopak uklidit, protože přeci oslavujeme, že utichly, takže bychom víc než kterýkoliv den měli být ušetřeni pohledu na prostředek, jehož primární účel je životy brát.

Den Vítězství bez vítězů

Problém s ruským vyprávěním příběhu o Vítězství má dva háčky. Nějak se v něm v průběhu sovětských časů ztratila informace (a nový režim v devadesátých letech ji už jaksi nedoplnil), že Sovětský svaz válku pomohl rozpoutat. Pakt Molotov-Ribbentrop z roku 1939, kterým se dohodli Stalin a Hitler na rozdělení Polska, jistě zamotal hlavu nejednomu českému školákovi, ale rozhodně ji nezamotal ani jednomu školákovi ruskému. Důvod je prostý: o této skvrnce na sovětském/ruském štítu Vítězství se nejen neučí, ale dokonce je to informace, za kterou se člověk může dostat do křížku se soudy, pokud ji náhodou zveřejní třeba na Facebooku.

Druhá věc, která v těstu dortu z prvního odstavce dělá velkou prázdnou bublinu, je fakt, že SSSR válku nevyhrál sám. Ovšem na ostatní Spojence se v oslavách poněkud zapomíná. Takže korpus Dne vítězství je dosti zdeformovaný. Celý ochuzený dort je pak zalit polevou nacionalistické propagandy, která si účelově upravuje den, jenž by měl být zasvěcen pietní vzpomínce na všechny oběti války, tak, aby seděl do skládanky představ o imperiální velikosti, slávě a hlavně o kontinuu s mocnou říší.

Noční vlci na cestě politiky

Jak do toho zapadají Noční vlci. Nejstarší motorkářský klub v Rusku, jenž nikoho nediskriminuje, ale jehož členy nesmějí být ženy a homosexuálové, se snaží prezentovat jako apolitický. V tom případě by ale lídr organizace Alexandr Zaldostanov nesměl například otevřeně podporovat separatisty na Donbase, případně by se členové klubu nesměli aktivně účastnit anexe Krymu na straně ruských vojáků, jak píše server Newsru.com. Stejně tak brát finanční příspěvky od prezidenta Putina nezavání politickou neutralitou. Jak mohou potvrdit všechny neziskové organizace a spolky, alfa a omega nejsou finance samé, ale od koho přijdou. A pokud hrajeme na apolitičnost, nemůžeme brát peníze od politiků.

Server Novaja gazeta před několika lety uveřejnil životopis Alexandra Zaldostanova, kde se to jen hemží politickými konexemi, které si vybudoval při podnikání v devadesátých letech. Od té doby je často hostem nejrůznějších recepcí a akcí pro ruských „horních deset tisíc“. Kromě toho je motorkářský šéf znám svými nacionalistickými názory nebo také tím, že je fanoušek Stalina. Asi to s tou neutralitou tedy nebude tak horké, když kvůli těmto aktivitám USA zavedly proti klubu sankce a Zaldostanov se dostal na černou listinu nežádoucích osob hned vedle lídra separatistické Doněcké lidové „republiky“ Zacharčenka.

Rudá vlajka jako symbol míru?

A takovíhle lidé jedou Evropou s rudými vlajkami a sovětskými znaky oslavovat mír… Nic proti oslavám konce války, pokud ovšem nejsou využívány jako zástěrka pro šíření myšlenek, které ve své podstatě ponoukají k další válce, i když třeba jen informační. Není se tedy čemu divit, když Polsko v dnešních časech té hybridní války zakáže jedné „apolitické“ organizaci vstup na své území.

Oslavujme konec druhé světové války, protože hrůza tohoto konfliktu by nikdy neměla být zapomenuta. Ale nezjednodušujme si jen z lenosti nebo nezájmu chápání kontextu, který válce dodala dnešní doba. Noční vlci jsou v podstatě jinou formou Aeronetu, Sputniku, Alexandrovců a dalších pátých kolon záměrně šířených zkreslených informací. Domnívat se, že je to přehnané, že tady jde přece jen o příběhy, zpěv nebo motorky, je zploštění celé složité skutečnosti, která stojí v pozadí. Říkat, že Noční vlci jsou jen o sportu, je to samé, jako říkat, že na východě Ukrajiny jde pouze o sportovní střelbu.